Cecilia Mangini

Cecilia Mangini
Cecilia Mangini (24. ledna 2020)
Narození	31. července 1927 Mola di Bari
Úmrtí	21. ledna 2021 (ve věku 93 let) Řím
Povolání	fotografka, scenáristka, dokumentaristka a filmová režisérka
Manžel(ka)	Lino Del Fra
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cecilia Mangini (31. července 1927 v Mola di Bari – 21. ledna 2021 v Římě)^[1] byla italská dokumentaristka, scenáristka a fotografka.^[2][3][4] Je považována za první a nejdůležitější italskou dokumentaristku poválečného období. Mangini často pracovala se svým manželem Linem Del Fra, ale také s dalšími italskými intelektuály, jako byl Pier Paolo Pasolini. Její práce byly vždy sociálně kritické a komunistické.

Životopis

Dětství a mládí

Její matka pocházela z Florencie, její otec pocházel z Apulie a obchodoval s kůží. V roce 1933 – Cecilii bylo šest let – opustila rodina jih Itálie, která byla těžce zasažena hospodářskou krizí, a přestěhovala se do Florencie. Tam se stejně jako mnoho jejích současníků stala horlivým zastáncem fašismu. Začala se zajímat o výtvarné umění a kino a navštěvovala místní „Cinegufs“: filmové kruhy organizované fašistickými univerzitními skupinami. Teprve po válce objevila pro sebe neorealismus a komunismus, stala se pravidelnou návštěvnicí florentských filmových klubů a založila filmový klub „Controcampo“ (v němčině „Gegenschuss“). V roce 1952 se přestěhovala do Říma, kde pracovala pro organizaci italských filmových klubů. Tam potkala svého budoucího manžela, který tam také pracoval, dokumentaristu Lina Del Fra.^[2]

Filmová kritička

Stejně jako ostatní italští filmaři i Del Fra zahájila svou kariéru jako filmová kritička: od počátku 50. let psala recenze pro levicový filmový časopis Cinema Nuovo; kromě toho psala také pro Cinema '60 a Eco del cinema. Dále také psala příspěvky do lexikonu „Enciclopedia Cinematografica Conoscere“.^[2]

Fotografie

Díky hlubokému zakořeněni ve světě filmu začala autorka fotografovat během natáčení.^[2] V roce 1952 odcestovala do Lipari na svou první fotoreportáž. Tam dokumentovala náročné pracovní podmínky a každodenní život pracovníků v lomu na pemzu na fotoaparát Zeiss Super Ikonta 6 × 6. Na ostrově Panarea fotografovala každodenní práci místních dětí, například rybolov nebo v cestovním ruchu. Fotografie vypadají jako momentky, ale jsou pečlivě komponovány a naznačují blízkost Mangini k neorealismu. Některé z nich byly publikovány až v roce 2017.

Mangini pracovala jako fotografka až do roku 1958. Její nejdůležitější fotoreportáží však byla část o životních podmínkách v zemi během války ve Vietnamu, která se objevila až v roce 1965 v levicovém L'Espresso a ve feministickém časopise Noi donne. Původně cestovala do Vietnamu s Lino Del Fra na filmový projekt. Ti dva však museli po čtyřech měsících zemi opustit kvůli rostoucímu nepřátelství; film nikdy nebyl natočen.

Podle jejího vlastního prohlášení Mangini ukončila svou kariéru fotografky poté, co se narodil její syn Luca.

Filmografie

Jako režisérka

• Ignoti alla città (1958), krátký film
• Maria e i giorni (1959)
• Firenze di Pratolini (1959)^[5]
• La canta delle Marane (1960), krátký film
• Stendalì – Suonano ancora (1960), krátký film
• La passione del grano (1960), spolu s Lino del Fra
• Fata Morgana (1961), spolu s Lino del Fra
• All’armi, siam fascisti! (1962), spolu s Lino Del Fra a Lino Micciché
• La statua di Stalin (1963), dokumentární krátký film, spolu s Lino Del Fra
• Divino Amore (1963)
• Trieste del mio cuore (1964)
• Pugili a Brugherio (1965)
• Tommaso (1965)
• Felice Natale (1965)
• Essere donne (1965)
• Brindisi ’66 (1966)
• Domani vincerò (1969)
• La briglia sul collo (1974)
• In viaggio con Cecilia, spolu s Mariangela Barbanente (2013)
• Le Vietnam sera libre, spolu s Paolo Pisanelli (2018)
• Due scatole dimenticate – un viaggio in Vietnam, spolu s Paolo Pisanelli (2020)^[6]

Jako scenáristka

• Stendalì – Suonano ancora (1960)
• All’armi, siam fascisti! (1962)
• La statua di Stalin (1963)
• La torta in cielo, Regie: Lino Del Fra (1970)
• La villeggiatura, Regie: Marco Leto (1973)
• Antonio Gramsci – Die Jahre im Kerker, Regie: Lino Del Fra (1977)
• Klon, Regie: Lino Del Fra (1994)
• Regina Coeli, Regie: Nico D’Alessandria (2000)
• In viaggio con Cecilia (2013)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cecilia Mangini na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Cecilia Mangini na Wikimedia Commons