Štěpán V. Uherský
Štěpán V. Uherský | |
---|---|
Král uherský | |
Štěpánova korunovace (Chronicum Pictum) | |
Doba vlády | 1270–1272 |
Korunovace | 1270 |
Narození | 1239/1240? Budín |
Úmrtí | 6. srpna 1272 Csepel-sziget |
Pohřben | dominikánský klášter na Zaječím ostrově |
Předchůdce | Béla IV. Uherský |
Nástupce | Ladislav IV. Kumán |
Manželka | Alžběta Kumánská |
Potomci | Alžběta Kumánka Kateřina Uherská Marie Uherská Anna Uherská Ladislav IV. Kumán Ondřej |
Dynastie | Arpádovci |
Otec | Béla IV. Uherský |
Matka | Marie Laskarina |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Štěpán V. Uherský (maďarsky V. István, 1239/1240?, Budín – 6. srpna 1272, Csepel-sziget) byl uherský král z dynastie Arpádovců.
Život
Starší ze dvou synů krále Bély IV. a Marie z rodu byzantských Laskaridů byl již roku 1253 oženěn s Alžbětou, dcerou kumánského chána Kuthena. Ze srdce nenáviděl českého krále Přemysla Otakara II., který byl přitom manželem jeho neteře Kunhuty, a válčením proti němu strávil většinu svého krátkého života. Společně s otcem se roku 1260 zúčastnil bitvy u Kressenbrunnu.
„ | ... král soustředil léta Páně tisícdvěstěšedesát se svým synem Štěpánem a s kumánským vévodou Alprem blízko Moravy početné vojsko, které mínilo zaútočit proti českému králi Otakarovi. Ale třináctého července utrpěl porážku a utekl k Hainburgu | “ |
— Dubnická kronika[1] |
I po porážce Štěpán odmítal mírová ujednání a nakonec mu byl otec přinucen postoupit k vládnutí části území, které přímo nesousedily s územím Přemysla Otakara II.
Od roku 1262 byl mladším králem, provozoval svou vlastní politiku a fakticky si oddělil východní část Uherska, kde razil i vlastní mince.[2] Na jaře 1266 uzavřel s otcem mírovou smlouvou, kdy na otcově straně byl jako spojenec jmenován Štěpánův mladší bratr Béla a také synovec Béla Mačevský.[3]
Králem Uherska se Štěpán stal roku 1270, po otcově smrti. Dál vedl jakousi válku s Přemyslem Otakarem, která nakonec skončila smírem, který ovšem vyzněl přece jen úspěšněji pro Přemysla. Zemřel již roku 1272 a byl pohřben v dominikánském klášteře na Zaječím (Markétině) ostrově.[4]
Potomci
- Alžběta Kumánka (1255?–1313) – manžel Záviš z Falkenštejna (1 syn), 2. manžel Štěpán Uroš II. (církevně neuznáno)
- Kateřina Uherská (1256? – po 1314) – manžel Štěpán Dragutin Sremský; potomci vládli v Bosně a krátce i v Srbsku
- Marie Uherská (1257–1323) – manžel Karel II. Neapolský; 14 dětí, jejichž potomci se mj. stali uherskými králi ve 14. století (rod Anjou), dále králi francouzskými (rod Valois), španělskými (Trastámara) a dalšími
- Anna Uherská (1260?–1281) – manžel Andronikus II. Palaiologos; 2 synové; jejich potomci byli byzantskými císaři až do pádu říše roku 1453
- Ladislav IV. Kumán (1262–1290), následník trůnu – manželka Isabela z Anjou; bez legitimních potomků
- Ondřej (1268–1278)
Vývod z předků
Předkové | |
---|---|
Odkazy
Reference
- ↑ Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 2004. 239 s. ISBN 80-85501-13-9. S. 92.
- ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-433-6. S. 95.
- ↑ Velké dějiny, str. 110
- ↑ Kronika uhorských kráľov, str. 93
Literatura
- KRISTÓ, Gyula. Die Arpaden-Dynastie : die Geschichte Ungarns von 895 bis 1301. Budapest: Corvina, 1993. 310 s. ISBN 9631338576. (německy)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Štěpán V. Uherský na Wikimedia Commons
- Seznam prací o Štěpánovi V. Uherském v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Štěpánova pečeť z roku 1269
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Předchůdce: Béla IV. | Uherský král Štěpán V. 1262–1272 | Nástupce: Ladislav IV. Kumán |
Uherští panovníci | |
---|---|
Mýtičtí Arpádovci (do 9. století) | Levedi • Almoš |
Arpádovci (9. století–1038) | |
Nedynastičtí (1038-1046) | |
Arpádovci (1046-1301) | Ondřej I. (1046–1060) • Béla I. (1060–1063) • Šalamoun (1063–1074) • Gejza I. (1074–1077) • Ladislav I. (1077–1095) • Koloman (1095–1116) • Štěpán II. (1116-1131) • Béla II. (1131–1141) • Gejza II. (1141–1162) • Ladislav II.¹ (1162-1163) • Štěpán III. (1162–1172) • Štěpán IV. Uherský¹ (1163–1165) • Béla III. (1172–1196) • Emerich Uherský (1196–1204) • Ladislav III. (1204-1205) • Ondřej II. (1205-1235) • Béla IV. (1235-1270) • Štěpán V. (1270-1272) • Ladislav IV. Kumán (1272-1290) • Ondřej III. (1290-1301) |
Boje o trůn (1301–1308) | Ladislav V.² (1301-1305) • Béla V.³ (1305–1308) |
Anjouovci (1308–1387) | Karel I. Robert (1308–1346) • Ludvík I. (1346–1382) • Marie Uherská⁴ (1382–1395) • Karel II.¹ (1385–1386) |
Různé rody (1387–1526) | Zikmund Lucemburský (1387–1437) • Albrecht II. Habsburský (1437–1439) • Alžběta Lucemburská⁵ (1439–1440) • Vladislav I. Jagellonec (1440–1444) • Ladislav Pohrobek (1444–1457) • Matyáš Korvín (1458–1490) • Vladislav Jagellonský (1490–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526) |
Habsburkové (1526–1780) | Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1608) • Matyáš Habsburský (1608–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780) |
Habsburko-Lotrinkové (1780–1918) | Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918) |
¹ vzdorokrál, ² Přemyslovec , ³ Wittelsbach, ⁴ od roku 1387 spoluvládkyní Zikmunda Lucemburského, ⁵ polooficiální vládce |