Ladislav IV. Kumán
Ladislav IV. Kumán | |
---|---|
Král uherský | |
Ladislav IV. Kumán (Chronicon Pictum). | |
Doba vlády | 1272–1290 |
Korunovace | 1272 |
Narození | 5. srpna 1262 |
Úmrtí | 10. července 1290 (ve věku 27 let) Körösszegapáti |
Předchůdce | Štěpán V. Uherský |
Nástupce | Ondřej III. Uherský |
Manželka | Isabela z Anjou |
Dynastie | Arpádovci |
Otec | Štěpán V. Uherský |
Matka | Alžběta Kumánská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ladislav IV. Kumán (maďarsky IV. Kun László, 5. srpna 1262 – 10. července 1290 pod hradem Körösszeg poblíž Varadína) byl synem Štěpána V. a kumánské princezny Alžběty, v letech 1272–1290 uherský a chorvatský král.[1] Jeho manželkou byla Alžběta z Anjou, dcera neapolského krále Karla I. z Anjou. Žil nezřízeným životem a vyznával pohanské zvyklosti, byl dokonce exkomunikován. Za jeho vlády došlo k hlubokému úpadku uherské královské reputace a autority.
Život
Za krále Uherska byl Ladislav korunován hned po smrti otce roku 1272 jako desetiletý. V době neplnoletosti za něj měla vládnout matka Alžběta, ale do její vlády se stále více pletli příslušníci nejbohatších uherských rodů, především chorvatský bán Joachim Pektari z rodu Gutkeledovců. V sedmdesátých letech se uskutečnil dvojitý sňatkový projekt, který spojil příbuzenskými vazbami novou sicilskou dynastii Anjouovců s Arpádovci – Ladislav se oženil s Isabelou a Karel Neapolský se oženil s uherskou princeznou Marií.[pozn. 1] Roku 1277 byl Ladislav uznán za plnoletého a začal vládnout samostatně.
O přízeň Uherska se v sedmdesátých letech ucházeli oba zájemci o římskoněmeckou korunu, Rudolf Habsburský i Přemysl Otakar II. Mladý Ladislav byl vnukem Bély IV. stejně jako Přemyslova druhá manželka Kunhuta Uherská (Mačevská, též Haličská),[pozn. 2] postavil se ale jednoznačně na stranu Habsburka a pokračoval tak v politice svého otce, který byl nesmiřitelným soupeřem českého krále. Ladislav Kumán se na Rudolfově straně zúčastnil jak Přemyslovy potupy před Vídní v roce 1276, tak rozhodující bitvy na Moravském poli v roce 1278. Uherské vojsko tehdy velkou měrou přispělo k české porážce i k smrti krále Přemysla.
Vnitřní situace v Uhrách se přes Ladislavovo velké vítězství stále zhoršovala. Na počínání Kumánů musela reagovat i papežská stolice. Legát Filip přicestoval osobně do Uherska, aby se přesvědčil o situaci a aby napomenul mladého krále. Tyto kroky však způsobily pravý opak. Ladislav se ještě víc přimkl ke Kumánům, jejichž divoký a nespoutaný život mu vyhovoval.
„ | Král Ladislav měl za manželku dceru krále Karla z Apulie. Manželským lůžkem však pohrdl a oddal se kumánským děvčatům, která se nazývala Edua, Cupchech a Mandula. Měl i mnoho dalších konkubín. Jejich láska jeho srdce nadobro zkazila a baroni i šlechtici v kraji ho znenáviděli… | “ |
— Chronicum Pictum[2] |
Manželství bylo nešťastné.[3] I když byl Ladislav přinucen slíbit nápravu, nic se nezměnilo – musel by úplně změnit způsob života.
„ | Legát přikázal Uhrům, aby si v rozporu s uherskými zvyky neholili brady, nestříhali vlasy a nenosili kumánské klobouky, což se už stalo v Uhersku běžným. Krále pod hrozbou církevní klatby nabádal, aby nenáviděl pohany, měl v úctě křesťanské mravy a žil v řádném manželství… | “ |
— Chronicum Pictum[2] |
Papežský legát Filip, nevidě jinou možnost, vyhlásil nad zemí interdikt a Ladislava exkomunikoval z církve. Jen s velkým úsilím se uherským vyslancům podařilo přesvedčit samotného papeže, aby trest zmírnil. V roce 1280 je však Filip opět v Uhersku. Na setkání s králem a jeho matkou žádal přijetí ráznych opatření proti pohanům. Sliby byly tentokrát písemné, ale opět se nic nezměnilo. Od září 1286 do srpna 1287 byla zapuzená královna Isabela internována v dominikánském klášteře sv. Marie na Zaječím ostrově pod dohledem Ladislavovy sestry Alžběty. Byla propuštěna až na přímluvu ostřihomského arcibiskupa Ladoméra.[3]
S počínáním krále a jeho kumánské družiny byla stále více nespokojena i šlechta. Někteří její představitelé se dokonce pokusili krále sesadit. To ho přivedlo k myšlence pozvat si na pomoc Tatary. A tak v letech 1285, 1287 a 1288 přicházejí do země Tataři, aby mu pomohli zkrotit odbojnou šlechtu. Strašně poplenili zejména východní Slovensko.[2] To byl důvod pro otevřený boj. Povstali Kysečtí, Boršovci, ale i spišští měšťané. Král utrpěl několik porážek. Po výměně papeže se mu nový muž na papežském stolci Mikuláš IV. dokonce chystal vyhlásit křížovou výpravu. K tomu však nedošlo. 10. června 1290 zavraždili Ladislava IV. tři Kumáni v táboře pod hradem Chersig.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Syn karla a Marie Karel Martel z Anjou se stal otcem budoucích uherských králů z rodu Anjuovců, kteří v osobě Karla Roberta dosedli na uherský trůn.
- ↑ Čímž také Přemysl argumentoval ve snaze získat uherskou podporu.
Reference
- ↑ www.bartleby.com. www.bartleby.com [online]. [cit. 2009-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-29.
- ↑ a b c Kroniky stredovekého Slovenska : stredoveké Slovensko očami kráľovských a mestských kronikárov. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 1995. 384 s. ISBN 80-85501-06-6. S. 62.
- ↑ a b Magyar életrajzi lexikon
Literatura
- KRISTÓ, Gyula. Die Arpaden-Dynastie : die Geschichte Ungarns von 895 bis 1301. Budapest: Corvina, 1993. 310 s. ISBN 9631338576. (německy)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ladislav IV. Kumán na Wikimedia Commons
- Bitva na Moravském poli ve světle soudobých kronik
Předchůdce: Štěpán V. | Uherský král Ladislav IV. 1272–1290 | Nástupce: Ondřej III. |
Uherští panovníci | |
---|---|
Mýtičtí Arpádovci (do 9. století) | Levedi • Almoš |
Arpádovci (9. století–1038) | |
Nedynastičtí (1038-1046) | |
Arpádovci (1046-1301) | Ondřej I. (1046–1060) • Béla I. (1060–1063) • Šalamoun (1063–1074) • Gejza I. (1074–1077) • Ladislav I. (1077–1095) • Koloman (1095–1116) • Štěpán II. (1116-1131) • Béla II. (1131–1141) • Gejza II. (1141–1162) • Ladislav II.¹ (1162-1163) • Štěpán III. (1162–1172) • Štěpán IV. Uherský¹ (1163–1165) • Béla III. (1172–1196) • Emerich Uherský (1196–1204) • Ladislav III. (1204-1205) • Ondřej II. (1205-1235) • Béla IV. (1235-1270) • Štěpán V. (1270-1272) • Ladislav IV. Kumán (1272-1290) • Ondřej III. (1290-1301) |
Boje o trůn (1301–1308) | Ladislav V.² (1301-1305) • Béla V.³ (1305–1308) |
Anjouovci (1308–1387) | Karel I. Robert (1308–1346) • Ludvík I. (1346–1382) • Marie Uherská⁴ (1382–1395) • Karel II.¹ (1385–1386) |
Různé rody (1387–1526) | Zikmund Lucemburský (1387–1437) • Albrecht II. Habsburský (1437–1439) • Alžběta Lucemburská⁵ (1439–1440) • Vladislav I. Jagellonec (1440–1444) • Ladislav Pohrobek (1444–1457) • Matyáš Korvín (1458–1490) • Vladislav Jagellonský (1490–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526) |
Habsburkové (1526–1780) | Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1608) • Matyáš Habsburský (1608–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780) |
Habsburko-Lotrinkové (1780–1918) | Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918) |
¹ vzdorokrál, ² Přemyslovec , ³ Wittelsbach, ⁴ od roku 1387 spoluvládkyní Zikmunda Lucemburského, ⁵ polooficiální vládce |